Mám vystudovanou právnickou fakultu, ale už od studií se věnuji vzdělávání a osobnímu rozvoji - od neziskové organizace pro studenty, přes projekt na osobní rozvoj pro veřejnost až po vzdělávání dospělých ve výrobní společnosti.

Škola má podporovat v přirozené touze učit se a připravovat na život. Jsem proto ráda, že můžu dětem pomoci osvojit si kompetence, které budou každý den využívat, ať už se rozhodnou dělat v budoucnosti cokoli.

Věřím, že i za každodenními úkoly se skrývá hlubší smysl – vytvářet prostředí, ve kterém se mohou ostatní soustředit na to, co je opravdu důležité. Jak jednou řekl Isaac Asimov: „Nejzajímavější fráze, kterou můžete slyšet ve vědě, není 'Eureka!' ale 'To je zvláštní...'“ Každý problém, se kterým se setkávám, je pro mě právě takovou zvláštností – příležitostí najít nové řešení a zlepšit fungování celého týmu.

Mám radost, že mohu být součástí místa, kde se prolínají různé světy – svět výuky, kreativního myšlení a pro mě i každodenní administrativy. V každém úkolu vidím příležitost přispět k lepšímu fungování naší školy a podpořit ostatní v jejich práci.

Můj život protkávají dvě zásadní linie - láska k umění a ke vzdělávání, a to v různých podobách. Nejprve jsem se věnovala převážně divadelní produkci a tanci, ale s příchodem dcery a postupem času přišlo uvědomění, že bych ráda skrze (nejen) umění předávala dál cenné dovednosti a znalosti, jako je komunikace v nejrůznějších formách nebo vyjádření a poznávání sebe sama. Velmi ráda rozvíjím mezioborové vazby a spolupráce a jsem ráda, že je budu moci ve ScioŠkole prohlubovat spolu s dětmi a kolegy. Mým cílem je utvářet ve škole komunitu a bezpečný prostor pro všechny zúčastněné. Děti ve škole prožívají velkou část svého života, proto jim chci být jako průvodkyně nápomocna žít přítomný, naplněný a zvídavý život a zároveň je připravovat na měnící se budoucnost. 

Mám vystudovaný bakalářský obor Taneční a pohybové divadlo a výchova a magisterský Učitelství estetické výchovy pro SŠ, z nichž čerpám zejména didaktické a metodické znalosti, které chci kreativně a inovativně přenášet do ScioŠkoly. S dětmi budeme objevovat svět kolem nás pomocí zážitků, zkušeností a spolupráce.

Děti jsou pro mě velkým učitelem a zdrojem inspirace. Baví mě s dětmi trávit čas a učit se s nimi novým dovednostem. Díky společným výzvám můžeme objevovat nové zkušenosti a vzájemně se tak obohacovat. Když dětem naslouchám, ukazují mi cestu a učí mě, o čem život je. 

Zkušenosti z klasického školství u vlastních dětí ve mně zaselo semínko učit děti jinak. Hravě, bez strachu ze známek a z učitelů, nenásilně, zábavně, bez nutnosti biflování. Věřím, že to jde. Být průvodkyní ve ScioŠkole je příležitost být součástí změny přístupu ve školství. Ráda se učím novým věcem a vzdělávání považuji za celoživotní cestu. Láká mě učení dětí v přírodě, při pohybu, vlastním zážitkem nebo při hře. 

Volný čas nejraději trávím se svou rodinou. Když potřebuji načerpat energii, s jistotou mi ji dodá pobyt v přírodě. Ráda podnikám dlouhé turistické výlety, ale i krátké procházky v okolí bydliště nebo různé sportovní aktivity. Nejvíce spokojená jsem, když mohu přírodu vnímat, pozorovat a obdivovat její krásu. Ráda také plavu, čtu, háčkuji, zahradničím, nebo jen tak sedím a poslouchám zpěv ptaků. 

Těším se na chvíle strávené s dětmi i průvodci a na společnou cestu, kterou máme před sebou.

Děti jsou úžasné bytosti, které mají přirozenou chuť objevovat tento svět. Mým cílem je poskytnout jim dostatečně podnětné prostředí, v němž budou moci zkoumat a objevovat, kde bude respektována jejich osobnost a potřeby, a kde budou moci rozvíjet své silné stránky a přednosti.

Jsem zastáncem toho, že pro úspěch v životě jsou důležité dovednosti jako samostatnost, důvtip, vzájemný respekt a umění dělat kompromisy.

Svou pedagogickou praxi jsem započala před mnoha lety jako vedoucí táborů. Po narození mých tří dcer, jsem se začala zajímat o alternativní vzdělávací směry a prošla různými kurzy (Montessori, zážitková pedagogika, učení venku). Následně jsme s manželem učinili zlomové rozhodnutí a začali vzdělávat naše dcery doma. Podílela jsem se také na založení komunitní školy a působila zde jako průvodce.

Práce s dětmi mě těší. Naplňuje mě podporovat děti v jejich zvídavosti. Baví mě tvořit projekty na různá témata. Ráda plánuji výlety na zajímavá místa nebo exkurze za poznáním. Mým cílem je být jim průvodcem a oporou na cestě jejich životem, předat ze sebe to nejlepší, a zároveň se naučit něco nového od dětí, jakožto rovnocenných bytostí.

Ve volném čase mě najdete buď na jógové podložce, nebo v lese. Nejcennější chvíle si užívám aktivně s rodinou. Ráda čtu, jezdím na kole či poznávám nová místa.

Těším se na společné chvíle s dětmi a dalšími průvodci. Na naše společné kroky tímto světem. Na to, jak děti budou poznávat sami sebe. Na to, že budu součástí projektu, který má smysl a budoucnost.

Pokud se jim vytvoří bezpečné a podporující prostředí, ve kterém mohou svobodně objevovat a rozvíjet své schopnosti, dosahují nejlepších výsledků. Místo pouhého předávání informací se snažím probudit v dětech vnitřní motivaci, která je podle mě účinnější a dlouhodobě přináší hlubší pochopení.

Mimo svou profesi se zajímám o psychologii, která mi umožňuje lépe porozumět potřebám dětí a efektivněji jim pomáhat na jejich cestě za poznáním. Mezi mé koníčky patří tanec a jóga, které mi pomáhají udržovat rovnováhu mezi tělem a myslí a přinášejí mi radost a uvolnění. Těmito aktivitami se snažím inspirovat i děti, aby objevovaly různé způsoby, jak se vyjádřit a najít harmonii v každodenním životě.

Tuto myšlenku chci předávat dál dětem, aby i ony v nejtěžších situacích jednaly tak, aby se druhý den probudily s dobrým pocitem ze sebe sama.

V určitém věku má každý z nás na výběr z mnoha cest. Já jsem jich vyzkoušel už několik, ale vždy mě to nakonec přivedlo zpět k práci s dětmi. Začínal jsem jako táborový vedoucí, pak jsem se na chvíli odklonil k gastronomii a cestovnímu ruchu, ale nakonec jsem se vrátil k dětem prostřednictvím pořádání zážitkových akcí. Těším se na objevování jedinečností, zájmů a zálib dětí, na jejich rozšiřování a vzájemnou pomoc na cestě ke šťastné budoucnosti. Pro děti to může znamenat začátek spokojeného života, zatímco pro mě je to radost z podpory mladých lidí při objevování těchto nových cest.

Celý život se snažím dělat věci, které mě naplňují a/nebo mi dávají smysl. Investovat jakékoli zdroje do vzdělávání budoucích generací to naprosto splňuje. Velmi prostě řečeno - už jsem se nemohl dívat na to, jak tradiční vzdělávací systém chrlí další a další (jak říkám) tím systémem "pokřivené" lidi. Přijde mi důležitější i z vlastní zkušenosti vědět, kdo jsem, co umím, znát co nejvíce sám sebe a své potřeby, umět dobře komunikovat s ostatními, mít plnou zodpovědnost za sebe, ale proaktivně se starat i o své okolí, věřit si v tom co dělám. NEŽ umět česky i latinsky atlas hub nazpaměť, znát všechny literární autory 1. pol. 19. století a jejich dílo nebo umět vyjmenovat všechny státy Afriky a jejich hlavní města. Všechno uvedené jsem stejně dodnes zapomněl, a v dnešní době takové biflování už nedává smysl. Širší přehled o světě je možné učit zábavněji, víc v souvislostech a hlavně ne za každou cenu. Nejvíc věcí jsem se stejně v životě naučil tak, že to vycházelo z mojí vnitřní, vlastní potřeby to či ono umět, znát. Přijde mi důležité v dětech nepohřbít touhu poznávat svět, jejich zvídavost, chuť se učit nové a přicházet věcem na kloub. Chodit se taky naučí každý sám. Moji předchůdci to již všechno důsledně pojmenovali ve ScioKompetencích, které mi opravdu mluví z duše. Těší mne, že existuje spousta rodičů, kteří toto chápou a s našimi hodnotami se ztotožňují. Zbývá už jen se pustit do práce a vychovat sebevědomé, laskavé, respektující bytosti, které buď planetu i nás zachrání, anebo povedou aspoň velmi kvalitní naplněný život, plný lásky, radosti, služby, osobního štěstí a respektu ke všemu živému a klidně i neživému.

Při vysoké škole jsem si našla brigádu v zařízení pro lidi s mentálním znevýhodněním - a změnilo mi to život i pohled na svět. Zjistila jsem, že lidé s mentálním handicapem nikdy nebudou první v těch soutěžích, které nám připadají tak podstatné: nebudou mít nejlepší prospěch, nebudou nejlepší ve fotbale, ani nejlepší casanovové, nebo právníci. Ale přesto má jejich život obrovský smysl a může být krásný.
Začala jsem se proto ptát po smyslu života hlouběji - a nejlepší odpověď jsem pro sebe našla u Viktora Frankla: „Ve skutečnosti nezáleží na tom, co jsme od života očekávali my, ale co život očekával od nás.“

Moje cesta vedla světem pomoci a sociálních služeb dál - k práci s ohroženou mládeží v nízkoprahovém klubu, k romským dětem v osadách na východě Slovenska. Otázka po smyslu z mého života nezmizela, naopak se objevovala často a v nových obměnách - když jsem mluvila s lidmi na hraně života, s lidmi bojujícími s chudobou, nemocí nebo závislostí. Učím se hledat světlo v temnotách, naději v bezčasí, radost za zrcadlem smutku. Přijde mi důležité, aby je umělo najít i každé dítě - kdykoli se dostane do nepříjemné situace nebo na beznadějné místo. Domnívám se, že kompetence, jejichž rozvoji se spolu s dětmi věnujeme, jim v tom mohou být cennou pomocí a oporou.

Vnímám tedy jako důležité být součástí tohoto procesu a aktivně podporovat děti při objevování jejich vlastní cesty.

Studuji speciální pedagogiku se zaměřením na dramaterapii, která mě inspiruje v hledání kreativních řešení a je cenným nástrojem sebezkušenosti. Kromě umění, které mě fascinuje ve všech jeho formách, se věnuji jazykům. Tato záliba pramení z mého dlouhodobého pobytu v zahraničí, ze kterého doposud čerpám.

V dětství jsem na otázku „Čím budeš?“ dlouho odpovídala "učitelkou". Hrála jsem na housle, chodila na keramiku, bavily mě všechny kreativní činnosti i sport a tanec. Později jsem díky skvělé učitelce propadla kouzlu chemie a má cesta nadále vedla tímto směrem.

Avšak aktivity s dětmi jsou stále součástí mého života. Aktivně se již pár let účastním letních táborů jako táborová vedoucí, příležitostně jak čas dovolí se zapojuji také do aktivit spolku ADAM (autistické děti a my) z Havířova.

Těším se na společně strávený čas, na poznávání se, na různorodé aktivity ve vzájemném respektu, ve třídě, kde si společně vytvoříme příjemnou atmosféru, pocit bezpečí a radosti.

Jsem studentkou oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ na Masarykově univerzitě, tudíž bych se práci s dětmi ráda věnovala na plný úvazek. Již od střední školy pravidelně každé léto vedu příměstské tábory v DDM ASTRA Zlín, ve kterém jsem také měla na starosti pár zájmových kroužků. Jsem absolventkou ZUŠ ve hře na akordeon, ale dnes se již tomuto hudebnímu nástroji nevěnuji.

Ráda si zajdu pročistit hlavu na procházku, nejlépe i se psím parťákem, jelikož pejsky úplně zbožňuju. Dobrá káva mě vždy povzbudí a hezká hudba příjemně naladí.