V oblasti vzdělávání se pohybuji celý profesní život a zkušenosti jsem sbírala jak v ČR, tak v zahraničí. Vystudovala jsem pedagogiku v Brně a ve Stockholmu, kde jsem si potvrdila, že kvalitní výuka může a musí být atraktivní, naplňující a respektující. Do ScioŠkoly přináším zkušenosti z vedení týmů, projektového řízení, mezinárodní spolupráce ve vzdělávání, marketingu a komunikace.

Chci se podílet na vytváření inspirativního prostředí, kde mají děti chuť objevovat svět kolem sebe a kde i průvodci dostávají podporu a prostor k rozvoji. Věřím, že otevřená komunikace a důvěra jsou klíčové – nejen uvnitř školy, ale i ve vztahu k rodičům. 

Těší mě, že mohu být součástí komunity, která hledá nové cesty ve vzdělávání.

Věřím, že i za každodenními úkoly se skrývá hlubší smysl – vytvářet prostředí, ve kterém se mohou ostatní soustředit na to, co je opravdu důležité. Jak jednou řekl Isaac Asimov: „Nejzajímavější fráze, kterou můžete slyšet ve vědě, není 'Eureka!' ale 'To je zvláštní...'“ Každý problém, se kterým se setkávám, je pro mě právě takovou zvláštností – příležitostí najít nové řešení a zlepšit fungování celého týmu.

Mám radost, že mohu být součástí místa, kde se prolínají různé světy – svět výuky, kreativního myšlení a pro mě i každodenní administrativy. V každém úkolu vidím příležitost přispět k lepšímu fungování naší školy a podpořit ostatní v jejich práci.

Děti jsou pro mě velkým učitelem a zdrojem inspirace. Baví mě s dětmi trávit čas a učit se s nimi novým dovednostem. Díky společným výzvám můžeme objevovat nové zkušenosti a vzájemně se tak obohacovat. Když dětem naslouchám, ukazují mi cestu a učí mě, o čem život je. 

Zkušenosti z klasického školství u vlastních dětí ve mně zaselo semínko učit děti jinak. Hravě, bez strachu ze známek a z učitelů, nenásilně, zábavně, bez nutnosti biflování. Věřím, že to jde. Být průvodkyní ve ScioŠkole je příležitost být součástí změny přístupu ve školství. Ráda se učím novým věcem a vzdělávání považuji za celoživotní cestu. Láká mě učení dětí v přírodě, při pohybu, vlastním zážitkem nebo při hře. 

Volný čas nejraději trávím se svou rodinou. Když potřebuji načerpat energii, s jistotou mi ji dodá pobyt v přírodě. Ráda podnikám dlouhé turistické výlety, ale i krátké procházky v okolí bydliště nebo různé sportovní aktivity. Nejvíce spokojená jsem, když mohu přírodu vnímat, pozorovat a obdivovat její krásu. Ráda také plavu, čtu, háčkuji, zahradničím, nebo jen tak sedím a poslouchám zpěv ptaků. 

Těším se na chvíle strávené s dětmi i průvodci a na společnou cestu, kterou máme před sebou.

Jsem nejen pedagog, ale i matka tří dětí, z nichž jedno je absolventem Scioškoly. Věřím, že učení je
nekonečné dobrodružství, a že každé dítě má svůj jedinečný talent, který si zaslouží být rozvíjen s
laskavostí a respektem. K objevování světa ráda používám zážitkovou pedagogiku s hravými prvky, ať
už je to divadlo nebo poznávací expedice do přírody. Mým cílem je, aby se děti vydaly po své životní
cestě s odvahou a jasným pohledem vpřed. Inspirují mě k tomu slova citátu, která mi silně rezonují s
pedagogickým přístupem Scioškol: "Cílem vzdělání a moudrosti je, aby člověk viděl před sebou jasnou
cestu života, po ní opatrně vykračoval, pamatoval na minulost, znal přítomnost a předvídal
budoucnost".

Děti jsou úžasné bytosti, které mají přirozenou chuť objevovat tento svět. Mým cílem je poskytnout jim dostatečně podnětné prostředí, v němž budou moci zkoumat a objevovat, kde bude respektována jejich osobnost a potřeby, a kde budou moci rozvíjet své silné stránky a přednosti.

Jsem zastáncem toho, že pro úspěch v životě jsou důležité dovednosti jako samostatnost, důvtip, vzájemný respekt a umění dělat kompromisy.

Svou pedagogickou praxi jsem započala před mnoha lety jako vedoucí táborů. Po narození mých tří dcer, jsem se začala zajímat o alternativní vzdělávací směry a prošla různými kurzy (Montessori, zážitková pedagogika, učení venku). Následně jsme s manželem učinili zlomové rozhodnutí a začali vzdělávat naše dcery doma. Podílela jsem se také na založení komunitní školy a působila zde jako průvodce.

Práce s dětmi mě těší. Naplňuje mě podporovat děti v jejich zvídavosti. Baví mě tvořit projekty na různá témata. Ráda plánuji výlety na zajímavá místa nebo exkurze za poznáním. Mým cílem je být jim průvodcem a oporou na cestě jejich životem, předat ze sebe to nejlepší, a zároveň se naučit něco nového od dětí, jakožto rovnocenných bytostí.

Ve volném čase mě najdete buď na jógové podložce, nebo v lese. Nejcennější chvíle si užívám aktivně s rodinou. Ráda čtu, jezdím na kole či poznávám nová místa.

Těším se na společné chvíle s dětmi a dalšími průvodci. Na naše společné kroky tímto světem. Na to, jak děti budou poznávat sami sebe. Na to, že budu součástí projektu, který má smysl a budoucnost.

Jsem člověk, který si zachovává dětskou zvědavost a otevřenost ke světu, což mi umožňuje neustále se učit a růst. Věřím, že každý člověk je jedinečný a že klíčem k úspěchu ve vzdělávání je individuální přístup. Tuto filozofii nacházím v Scio škole, která podle mě nejen respektuje specifické potřeby každého žáka, ale také nabízí přidanou hodnotu v podobě prostoru pro osobní rozvoj. Jsem nadšený podporovatel vzdělávacích inovací, které
posouvají hranice tradičního školství a umožňují dětem i dospělým objevovat nové cesty k poznání.

Celý život se snažím dělat věci, které mě naplňují a/nebo mi dávají smysl. Investovat jakékoli zdroje do vzdělávání budoucích generací to naprosto splňuje. Velmi prostě řečeno - už jsem se nemohl dívat na to, jak tradiční vzdělávací systém chrlí další a další (jak říkám) tím systémem "pokřivené" lidi. Přijde mi důležitější i z vlastní zkušenosti vědět, kdo jsem, co umím, znát co nejvíce sám sebe a své potřeby, umět dobře komunikovat s ostatními, mít plnou zodpovědnost za sebe, ale proaktivně se starat i o své okolí, věřit si v tom co dělám. NEŽ umět česky i latinsky atlas hub nazpaměť, znát všechny literární autory 1. pol. 19. století a jejich dílo nebo umět vyjmenovat všechny státy Afriky a jejich hlavní města. Všechno uvedené jsem stejně dodnes zapomněl, a v dnešní době takové biflování už nedává smysl. Širší přehled o světě je možné učit zábavněji, víc v souvislostech a hlavně ne za každou cenu. Nejvíc věcí jsem se stejně v životě naučil tak, že to vycházelo z mojí vnitřní, vlastní potřeby to či ono umět, znát. Přijde mi důležité v dětech nepohřbít touhu poznávat svět, jejich zvídavost, chuť se učit nové a přicházet věcem na kloub. Chodit se taky naučí každý sám. Moji předchůdci to již všechno důsledně pojmenovali ve ScioKompetencích, které mi opravdu mluví z duše. Těší mne, že existuje spousta rodičů, kteří toto chápou a s našimi hodnotami se ztotožňují. Zbývá už jen se pustit do práce a vychovat sebevědomé, laskavé, respektující bytosti, které buď planetu i nás zachrání, anebo povedou aspoň velmi kvalitní naplněný život, plný lásky, radosti, služby, osobního štěstí a respektu ke všemu živému a klidně i neživému.

Tuto myšlenku chci předávat dál dětem, aby i ony v nejtěžších situacích jednaly tak, aby se druhý den probudily s dobrým pocitem ze sebe sama.

V určitém věku má každý z nás na výběr z mnoha cest. Já jsem jich vyzkoušel už několik, ale vždy mě to nakonec přivedlo zpět k práci s dětmi. Začínal jsem jako táborový vedoucí, pak jsem se na chvíli odklonil k gastronomii a cestovnímu ruchu, ale nakonec jsem se vrátil k dětem prostřednictvím pořádání zážitkových akcí. Těším se na objevování jedinečností, zájmů a zálib dětí, na jejich rozšiřování a vzájemnou pomoc na cestě ke šťastné budoucnosti. Pro děti to může znamenat začátek spokojeného života, zatímco pro mě je to radost z podpory mladých lidí při objevování těchto nových cest.

Po čtyřech letech výuky na běžné základní škole ve mně začaly hlodat pochybnosti, zda se ta edukace přeci jen nedá dělat o něco lépe, tak, aby s každým dalším rokem u žactva neopadala touha po poznání. Moji tehdejší žáci mě přesvědčili o tom, že to, co jim nejvíce schází, je prostor a důvěra. V moment, kdy dostali možnost pracovat na vlastních projektech, bez strachu z nic neříkajících známek a nenaplnění očekávání učitelů, dokázali vytvořit neuvěřitelné věci.

Jsem vděčná za příležitost být součástí komunity, která podporuje autonomní učení a klade si za cíl připravit žáky na budoucnost, ve které zajisté spíše využijí schopnost nenásilně komunikovat než vyjmenovat deset největších přítoků Amazonky. 

Vnímám tedy jako důležité být součástí tohoto procesu a aktivně podporovat děti při objevování jejich vlastní cesty.

Studuji speciální pedagogiku se zaměřením na dramaterapii, která mě inspiruje v hledání kreativních řešení a je cenným nástrojem sebezkušenosti. Kromě umění, které mě fascinuje ve všech jeho formách, se věnuji jazykům. Tato záliba pramení z mého dlouhodobého pobytu v zahraničí, ze kterého doposud čerpám.

Do ScioŠkoly jsem přišla s radostí z objevování a s přesvědčením, že učení má největší smysl, když v dětech probouzí zvědavost a chuť zkoušet nové věci. Baví mě práce s dětmi – jejich energie a otevřenost jsou pro mě obrovskou inspirací. Věřím, že vztahy fungují nejlépe, když jsou postavené na vzájemném respektu a spolupráci, a proto se snažím vytvářet prostředí, kde se každý cítí bezpečně a může růst. Beru jako velkou příležitost být u toho, když se formuje generace, která se nebude bát hledat vlastní cesty a tvořit svět kolem sebe.

Ráda se učím novým věcem a těší mě, když se můžeme učit navzájem – děti od nás a my od nich. ScioŠkolu vnímám jako místo, kde se dává prostor osobnosti, otevřenosti i humoru, a to je prostředí, ve kterém se cítím doma.

Věřím, že každé dítě má v sobě jedinečný potenciál, který se může rozvinout, pokud mu dáme prostor k objevování a růstu. Mojí prioritou je vytvářet prostředí, kde se děti cítí bezpečně, motivovaně a podporovaně na své cestě za poznáním. Snažím se v nich probudit vnitřní touhu učit se, protože učení by mělo být nejen smysluplné, ale i zábavné a inspirující.

Od malička se věnuji tanci a stepu, což mě přivedlo k práci trenérky a choreografky. Tato zkušenost mi ukázala, jak důležité je podporovat děti nejen ve vzdělávání, ale i v rozvoji jejich kreativity a sebevyjádření.

Chci inspirovat děti, aby byly sebevědomé, odvážné a připravené čelit výzvám, které je čekají. Těším se na společně strávený čas, kdy vytvoříme třídu, ve které se budou děti cítit šťastně, podporovaně a otevřené novým objevům.

Ráda vytvářím prostředí, kde děti cítí důvěru a mají prostor být samy sebou. Chci je vést k
samostatnosti a ukázat jim, že jejich nápady a názory mají hodnotu. Věřím, že když děti
dostanou šanci zkoušet věci po svém a učit se z vlastních zkušeností, mohou vyrůst v silné
a sebevědomé osobnosti.
Od malička se pohybuji ve světě tance a právě díky tomu jsem zjistila, jak skvělé je vidět
děti, když objevují svůj vlastní talent. Práce trenérky mě naučila trpělivosti a ukázala mi, že
každé dítě potřebuje trochu jinou cestu, aby mohlo vyniknout.

V dětství jsem na otázku „Čím budeš?“ dlouho odpovídala "učitelkou". Hrála jsem na housle, chodila na keramiku, bavily mě všechny kreativní činnosti i sport a tanec. Později jsem díky skvělé učitelce propadla kouzlu chemie a má cesta nadále vedla tímto směrem.

Avšak aktivity s dětmi jsou stále součástí mého života. Aktivně se již pár let účastním letních táborů jako táborová vedoucí, příležitostně jak čas dovolí se zapojuji také do aktivit spolku ADAM (autistické děti a my) z Havířova.

Těším se na společně strávený čas, na poznávání se, na různorodé aktivity ve vzájemném respektu, ve třídě, kde si společně vytvoříme příjemnou atmosféru, pocit bezpečí a radosti.

Jsem studentkou oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ na Masarykově univerzitě, tudíž bych se práci s dětmi ráda věnovala na plný úvazek. Již od střední školy pravidelně každé léto vedu příměstské tábory v DDM ASTRA Zlín, ve kterém jsem také měla na starosti pár zájmových kroužků. Jsem absolventkou ZUŠ ve hře na akordeon, ale dnes se již tomuto hudebnímu nástroji nevěnuji.

Ráda si zajdu pročistit hlavu na procházku, nejlépe i se psím parťákem, jelikož pejsky úplně zbožňuju. Dobrá káva mě vždy povzbudí a hezká hudba příjemně naladí. 

Od malička jsem součástí turistického oddílu, který mě formoval – a vlastně stále formuje. Postupně
jsem se v něm stala vedoucí a časem i hlavní vedoucí tábora. Právě tady jsem se naučila, jak důležité
je dětem naslouchat, podporovat jejich jedinečnost a vytvářet prostředí, kde se cítí v bezpečí a
respektu.
S dětmi trávím většinu svého volného času. Věřím, že má smysl věnovat energii těm malým človíčkům
plným elánu, otázek a neuvěřitelné představivosti. A právě tuhle jiskru v nich ráda podporuju.
V klubu je spousta prostoru na smích, tvoření, hry i zasloužený odpočinek. Těším se, jaká
dobrodružství spolu s dětmi a ostatními klubáky zažijeme.

Práce s dětmi mi dává prostor pro zpomalení a návrat k tomu, co je skutečně důležité – radosti, zvídavosti a přítomnému okamžiku. Díky praxi v mateřské školce jsem si uvědomila, jak nevšední mohou být dětskýma očima věci, které každý z dospělých přejde bez povšimnutí. Při práci s dětmi se snažím podpořit jejich zvídavost a chuť poznávat, ale také vytvořit zdravý prostor pro nezdary, které budují jejich sebevědomí.

Jsem studentkou dějin umění, ale velkou část mého života trávím v dětském kolektivu. V létě organizuji dětské tábory, kde se snažím propojit své znalosti se světem dětí a tím pro ně vytvořit neopakovatelné zážitky.