Mám vystudovanou právnickou fakultu, ale už od studií se věnuji vzdělávání a osobnímu rozvoji - od neziskové organizace pro studenty, přes projekt na osobní rozvoj pro veřejnost až po vzdělávání dospělých ve výrobní společnosti.

Škola má podporovat v přirozené touze učit se a připravovat na život. Jsem proto ráda, že můžu dětem pomoci osvojit si kompetence, které budou každý den využívat, ať už se rozhodnou dělat v budoucnosti cokoli.

Děti jsou pro mě především lidmi. A každý člověk může v něčem vyniknout a cítit se díky tomu šťastným. Chci spoluutvářet školu, která bude dětem pomáhat objevovat jejich talenty a učit se poznávat nejen okolní svět ale i sebe sama.

Byť vzděláním divadelní režisér, dal jsem přednost řemeslu. Převzal jsem od táty rodinnou firmu a mými spolupracovníky byli lidé od údržby, přes výrobu až po vrcholný management, včetně zástupců veřejné sféry.
Abych zůstal v kontaktu s uměleckým světem, vedl jsem dramatické lekce při základních školách. Obdivoval jsem řadu skvělých učitelů i ředitelů, kteří se ze všech sil snažili něco změnit. Až mě jednou napadlo: „Proč opravovat auto na dřevoplyn, když už dávno umíme sestrojit elektromobil?“. Proto jsem nyní ve ScioŠkole. Těším se, že budu moci předávat nabyté zkušenosti a ukazovat, že chyba může být skvělým učitelem anebo také nejhrozivějším nepřítelem. A je na každém, aby se uměl rozhodnout, kudy se vydá.

Děti jsou pro mě velkým učitelem a zdrojem inspirace. Baví mě s dětmi trávit čas a učit se s nimi novým dovednostem. Díky společným výzvám můžeme objevovat nové zkušenosti a vzájemně se tak obohacovat. Když dětem naslouchám, ukazují mi cestu a učí mě, o čem život je. 

Zkušenosti z klasického školství u vlastních dětí ve mně zaselo semínko učit děti jinak. Hravě, bez strachu ze známek a z učitelů, nenásilně, zábavně, bez nutnosti biflování. Věřím, že to jde. Být průvodkyní ve ScioŠkole je příležitost být součástí změny přístupu ve školství. Ráda se učím novým věcem a vzdělávání považuji za celoživotní cestu. Láká mě učení dětí v přírodě, při pohybu, vlastním zážitkem nebo při hře. 

Volný čas nejraději trávím se svou rodinou. Když potřebuji načerpat energii, s jistotou mi ji dodá pobyt v přírodě. Ráda podnikám dlouhé turistické výlety, ale i krátké procházky v okolí bydliště nebo různé sportovní aktivity. Nejvíce spokojená jsem, když mohu přírodu vnímat, pozorovat a obdivovat její krásu. Ráda také plavu, čtu, háčkuji, zahradničím, nebo jen tak sedím a poslouchám zpěv ptaků. 

Těším se na chvíle strávené s dětmi i průvodci a na společnou cestu, kterou máme před sebou.

Děti jsou úžasné bytosti, které mají přirozenou chuť objevovat tento svět. Mým cílem je poskytnout jim dostatečně podnětné prostředí, v němž budou moci zkoumat a objevovat, kde bude respektována jejich osobnost a potřeby, a kde budou moci rozvíjet své silné stránky a přednosti.

Jsem zastáncem toho, že pro úspěch v životě jsou důležité dovednosti jako samostatnost, důvtip, vzájemný respekt a umění dělat kompromisy.

Svou pedagogickou praxi jsem započala před mnoha lety jako vedoucí táborů. Po narození mých tří dcer, jsem se začala zajímat o alternativní vzdělávací směry a prošla různými kurzy (Montessori, zážitková pedagogika, učení venku). Následně jsme s manželem učinili zlomové rozhodnutí a začali vzdělávat naše dcery doma. Podílela jsem se také na založení komunitní školy a působila zde jako průvodce.

Práce s dětmi mě těší. Naplňuje mě podporovat děti v jejich zvídavosti. Baví mě tvořit projekty na různá témata. Ráda plánuji výlety na zajímavá místa nebo exkurze za poznáním. Mým cílem je být jim průvodcem a oporou na cestě jejich životem, předat ze sebe to nejlepší, a zároveň se naučit něco nového od dětí, jakožto rovnocenných bytostí.

Ve volném čase mě najdete buď na jógové podložce, nebo v lese. Nejcennější chvíle si užívám aktivně s rodinou. Ráda čtu, jezdím na kole či poznávám nová místa.

Těším se na společné chvíle s dětmi a dalšími průvodci. Na naše společné kroky tímto světem. Na to, jak děti budou poznávat sami sebe. Na to, že budu součástí projektu, který má smysl a budoucnost.

Můj život protkávají dvě zásadní linie - láska k umění a ke vzdělávání, a to v různých podobách. Nejprve jsem se věnovala převážně divadelní produkci a tanci, ale s příchodem dcery a postupem času přišlo uvědomění, že bych ráda skrze (nejen) umění předávala dál cenné dovednosti a znalosti, jako je komunikace v nejrůznějších formách nebo vyjádření a poznávání sebe sama. Velmi ráda rozvíjím mezioborové vazby a spolupráce a jsem ráda, že je budu moci ve ScioŠkole prohlubovat spolu s dětmi a kolegy. Mým cílem je utvářet ve škole komunitu a bezpečný prostor pro všechny zúčastněné. Děti ve škole prožívají velkou část svého života, proto jim chci být jako průvodkyně nápomocna žít přítomný, naplněný a zvídavý život a zároveň je připravovat na měnící se budoucnost. 

Mám vystudovaný bakalářský obor Taneční a pohybové divadlo a výchova a magisterský Učitelství estetické výchovy pro SŠ, z nichž čerpám zejména didaktické a metodické znalosti, které chci kreativně a inovativně přenášet do ScioŠkoly. S dětmi budeme objevovat svět kolem nás pomocí zážitků, zkušeností a spolupráce.

Celý život se snažím dělat věci, které mě naplňují a/nebo mi dávají smysl. Investovat jakékoli zdroje do vzdělávání budoucích generací to naprosto splňuje. Velmi prostě řečeno - už jsem se nemohl dívat na to, jak tradiční vzdělávací systém chrlí další a další (jak říkám) tím systémem "pokřivené" lidi. Přijde mi důležitější i z vlastní zkušenosti vědět, kdo jsem, co umím, znát co nejvíce sám sebe a své potřeby, umět dobře komunikovat s ostatními, mít plnou zodpovědnost za sebe, ale proaktivně se starat i o své okolí, věřit si v tom co dělám. NEŽ umět česky i latinsky atlas hub nazpaměť, znát všechny literární autory 1. pol. 19. století a jejich dílo nebo umět vyjmenovat všechny státy Afriky a jejich hlavní města. Všechno uvedené jsem stejně dodnes zapomněl, a v dnešní době takové biflování už nedává smysl. Širší přehled o světě je možné učit zábavněji, víc v souvislostech a hlavně ne za každou cenu. Nejvíc věcí jsem se stejně v životě naučil tak, že to vycházelo z mojí vnitřní, vlastní potřeby to či ono umět, znát. Přijde mi důležité v dětech nepohřbít touhu poznávat svět, jejich zvídavost, chuť se učit nové a přicházet věcem na kloub. Chodit se taky naučí každý sám. Moji předchůdci to již všechno důsledně pojmenovali ve ScioKompetencích, které mi opravdu mluví z duše. Těší mne, že existuje spousta rodičů, kteří toto chápou a s našimi hodnotami se ztotožňují. Zbývá už jen se pustit do práce a vychovat sebevědomé, laskavé, respektující bytosti, které buď planetu i nás zachrání, anebo povedou aspoň velmi kvalitní naplněný život, plný lásky, radosti, služby, osobního štěstí a respektu ke všemu živému a klidně i neživému.